Většina svítidel je instalována na povrchy, které jsou částí větší stavební struktury. Většinou se jedná o prvky budovy, například stěnu, strop nebo podlahu, povrch nábytku nebo též zeminu či jiný typ podloží. Způsob přichycení svítidla k tomuto povrchu může být různý. Jednou z možností je pevná montáž do podloží, dalšími pak zavěšení nebo prosté postavení nebo položení.
Účinnost přeměny elektrické energie na viditelné světlené záření není obecně u mnoha světelných zdrojů dokonalá. V rámci této přeměny vzniká kromě světla také velké množství energie tepelné. Silnému ohřívání podléhají také prvky elektrického systému svítidel spolupracující se světelnými zdroji, především předřadníky a transformátory. Množství vyprodukovaného tepla záleží na typu a výkonu světleného zdroje. Díky důmyslné kontrukci mohou svítidla zajistit bezpečný odvod tohoto tepla do okolí a to i v případě nepříznivých podmínek proudového přetížení. Svítidlo však v případě neadekvátního návrhu může být náchylné na přehřátí jednotlivých částí a tím způsobit vznícení podloží do něhož je instalováno. Proto jsou konstrukční stavební materiály klasifikovány s ohledem na jejich zápalnost.
Z pohledu uživatele musejí být svítidla konstruována a projektována takovým způsobem, aby je bylo možné instalovat na většinu povrchů vyskytujících se v infrastruktuře, například do půdy, na stěny a podlahy z betonu, cihly nebo sádrokartonu, na povrchy kovové a také na ty uznávané za hořlavé, vyrobené ze dřeva a z něj pocházejících materiálů. Předpisy dělí tyto materiály vzhledem k zápalnosti na:
Materiály nezápalné jsou ty, které se nevznítí. Z hlediska užití svítidel jsou nezápalnými materiály například kovy, sádra a beton.
Pod pojmem normálně zápalný materiál je myšlen ten, jehož teplota vznícení je rovna nebo vyšší než 200°C a který při této teplotě nemění tvar ani neměkne. Do této skupiny počítáme dřevo a z něj pocházející materiály o hrubosti větší než 2 mm.
Materiály snadno zápalné jsou ty, které nelze klasifikovat do dvou výše uvedených skupin. Znamená to, že do této skupiny patří materiály, jejichž teplota zápalnosti je nižší než 200°C. Jedná se mimo jiné o dřevotřísky a ze dřeva pocházející materiály o hrubosti do 2 mm.
Symbolem, s nímž je možné se často setkat v označení svítidel, je trojůhelník velkým písmenem F ve středu. Ten označuje, že svítidlo má konstrukci umožňující bezprostřední montáž na normálně zápalné povrchy a tak samozřejmě i na povrchy nehořlavé.
| Symbol | Význam symbolu | Možná montáž mimo jiné na: |
|---|---|---|
![]() |
Svítidlo určené na bezprostřední montáž na normálně zápalné povrchy (a také materiály nehořlavé) |
dřevo a materiály ze dřeva o hrubosti vyšší než 2 mm. (a také kovy sádru a beton) |
![]() |
Svítidlo určené výhradné pro montáž na nehořlavé povrchy. (nesmí být instalováno na normálně zápalné ani na snadnozápalné povrchy) |
Kovy, sádru, beton |
![]() |
Svítidlo je určeno na (do) normálně zápalné povrchy pokud je prikryto temicky izolační vrstvou. |
Dřevo a materiály ze dřeva o hrubosti vyšší než 2 mm (a také kovy, sádru a beton) Pokud je svítidlo přikryto termicky izolujícím materiálem, například mezi stropem a podhledem. |
| Symbol | Význam symbolu | Možná montáž mimo jiné na: |
|---|---|---|
![]() |
Svítidlo je určeno pro bezprostřední montáž na snadno zápalné povrchy | Dřevotřísky a materiály ze dřevao hrubosti do 2 mm |