Modernizace pouličního osvětlení

Při modernizacích osvětlení rozlišujeme dva investiční cíle. Prvním je modernizace, neboli obnovení instalace a dosažení dobrého technického stavu osvětlení. Druhým cílem může být vytvoření lepších podmínek viditelnosti. Realizace musí splňovat požadavky normy pro osvětlení, která je v současnosti jediným dokumentem, jež odráží aktuální stav znalostí v oblasti fyziologie vidění a reakce člověka na světlo, a dále v oblasti výběru technických řešení s co nejnižší spotřebou energie. Zvýšení energetické účinnosti osvětlovacích instalací je také vůdčí myšlenkou energetické strategie Evropské unie.

Fotogalerie

Zobraz fotku Výběrová kritéria pro zařízení osvětlovací techniky k modernizaci pouličního osvětlení2 Zobraz fotku Výběrová kritéria pro zařízení osvětlovací techniky k modernizaci pouličního osvětlení5 Zobraz fotku Výběrová kritéria pro zařízení osvětlovací techniky k modernizaci pouličního osvětlení1 Zobraz fotku Výběrová kritéria pro zařízení osvětlovací techniky k modernizaci pouličního osvětlení4 Zobraz fotku Výběrová kritéria pro zařízení osvětlovací techniky k modernizaci pouličního osvětlení3 Zobraz fotku Výběrová kritéria pro zařízení osvětlovací techniky k modernizaci pouličního osvětlení

Počátky pouličního osvětlení v Evropě

Pouliční osvětlení s využitím elektrických světelných zdrojů se v Evropě objevují ve 2. polovině 19. století. Na počátku se využívaly elektrické obloukové výbojky, jejichž průmyslová výroba byla zahájena teprve po roce 1850 z důvodů nedostatku odpovídajících zdrojů elektrického proudu. Právě nedostatek výkonných zdrojů elektrického proudu způsobil, že se inženýři soustředili na zdokonalování jednopólového generátoru, který vynalezl Michael Faraday. Výsledkem výzkumů a technického zdokonalování zařízení k vytváření proudu i na tehdejší dobu moderních obloukových výbojek bylo vybudování prvních elektrických pouličních osvětlovacích instalací v Evropě: v Londýně v Anglii (r. 1881) a v Norimberku v Německu (r. 1882). První městská elektrická stanice, první elektrická síť a první fungující elektrické pouliční osvětlení se v Polsku objevuje o rok později, a to v Čenstochové v roce 1887. Prakticky ve stejné době (r. 1878) byla v USA zahájena masová výroba žárovek se žhavícím vláknem ze zuhelnatělého bambusového vlákna. Kolem roku 1900 se začalo používat žhavící vlákno z wolframového drátu (životnost žárovky se žhavícím vláknem z bambusu nebyla dlouhá) a v roce 1910 se objevuje vakuová žárovka se žhavícím vláknem ze spirálově vinutého wolframového drátu (jednoduše vinuté vlákno) se světelnou účinností cca 8 lm/W. To byl důvod nejen k budování stále dalších instalací pouličního osvětlení se stále účinnějšími světelnými zdroji, ale i k modernizaci osvětlení stávajícího. Termín „modernizace” u pouličního osvětlení je tedy pojem známý již v časech dávno minulých. Následně, ve 30. letech 20. století, vznikají nové, průlomové typy výbojek, to znamená nízkotlaké sodíkové výbojky, a dále vysokotlaké rtuťové výbojky a nízkotlaké fluorescenční výbojky, lidově zvané zářivky. Díky nim se pouliční osvětlení stává podstatně rentabilnější. V padesátých a šedesátých letech dominují v pouličním osvětlení vysokotlaké rtuťové výbojky, které představují lepší alternativu k fluorescenčním lampám (zářivkám). Byl to však teprve počátek revoluce v oblasti venkovního osvětlení. Vynález vysokotlaké sodíkové výbojky v roce 1966 otevírá novou éru v technologii světelných zdrojů a jejich využití v pouličním osvětlení. Tyto výbojky vydávají světlo zlatožluté či oranžové barvy a ve srovnání se rtuťovými výbojkami mají výjimečně vysokou světelnou účinnost (světelný výkon), který činí 80 - 140 lm/W. Dále mají ve srovnání s nízkotlakými výbojkami podstatně větší využitelnost, především díky lepšímu koeficientu podání barev (koeficient podání barev v rozmezí Ra = 22-75). Ve světle sodíkových výbojek se zvyšuje ostrost vidění v prachu a mlze, proto jsou velmi vhodným světelným zdrojem k osvětlování silničních komunikací, veřejných prostranství a otevřených prostor. Paletu těchto z energetického hlediska dokonalých světelných zdrojů doplňují vysokotlaké metalhalogeidnové výbojky, jež mají ještě lepší koeficient podání barev (Ra > 80) a vydávají bílé světlo (nad 3000 K). V celém uvedeném období můžeme tedy sledovat stálý vývoj v oblasti vysokotlakých sodíkových i metalhalogenidových výbojek. Energetická krize v sedmdesátých letech způsobila systematické snižování počtu osvětlovacích instalací založených na rtuťových výbojkách a jejich variant s rtuťovo-žárovkovými výbojkami. K výraznému dynamickému rozvoji venkovního osvětlení s využitím vysokotlakých sodíkových výbojek, které mají dvojnásobně vyšší světelnou účinnost než vysokotlaké rtuťové výbojky, dochází v 80. letech. Technologický vývoj vysokotlakých metalhalogenidových výbojek s keramickým hořákem, které mají zvýšenou světelnou účinnost, stabilní barvu světla a dlouhou životnost při současné schopnosti spolupráce s napájecími systémy pro sodíkové výbojky, přináší dnes nové možnosti venkovního osvětlení v místech, kde je nutné zlepšit barvu světla. Díky nepřetržitému rozvoji technologie výroby světelných zdrojů a svítidel a stále novým vynálezům v oblasti světelných zdrojů se dostáváme k současné technice pouličního osvětlení. Na obzoru se objevily polovodičové světelné zdroje – elektroluminiscenční diody (LED), které však s ohledem na svou stále nízkou světelnou účinnost (do 30 lm/W) ještě nenacházejí širší uplatnění v pouličním osvětlení.

Perspektivy rozvoje energeticky úsporného osvětlení v Polsku a EU

Ročně se na světě spotřebovává téměř 2 560 TWh elektrické energie, z čehož jde na osvětlení 490 TWh, což představuje 19 % celkové spotřeby elektrické energie. Evropa spotřebovává 670 TWh, z čehož jde na osvětlení 175 TWh, neboli 26 % celkové spotřeby, zatímco v Polsku činí příslušná spotřeba 142 TWh, z čehož je na veškeré potřeby osvětlení určeno 27 TWh, což tedy představuje 19 % celkové spotřeby. Spotřeba elektrické energie pro účely silničního osvětlení v Polsku je od poloviny 90. let prakticky na stejné úrovni (rok 1999 – 1,8 TWH, rok 2005 – 1,84 TWh), což představuje cca 7 % elektrické energie spotřebované na veškeré osvětlení. Lze tedy konstatovat, že osvětlení představuje podstatnou položku ve struktuře rozpočtu městských a obecních samospráv, které jsou ze zákona povinny financovat osvětlení na jejich katastru – Energetický zákon. Z uvedených čísel vyplývá, že modernizace a rekonstrukce silničního osvětlení provedené v průběhu let se podílely na zpomalení nárůstu spotřeby energie pro účely osvětlení. Možná je však i další racionalizace stávajícího technického potenciálu, která závisí pouze na právních řešeních a povědomí investorů o výhodách použití energeticky úsporného osvětlení. Státy Evropské unie se zapojily do zpracování a realizace společné energetické strategie za účelem zajištění rovnoměrného vývoje energetických zdrojů. V souladu s ustanoveními Kjótského protokolu1) musí každý členský stát Evropské unie hledat různé energeticky úsporné metody spotřeby energie, které povedou k redukci emisí skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého (CO2), a dále ke snížení klimatických změn. V této souvislosti čekají země EU v nejbližších letech velké změny v oblasti energetické účinnosti. Nejpozději do konce května 2008 by měl vejít v platnost zákon o energetické účinnosti, k čemuž státy EU zavazuje Směrnice 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách. Účelem zavedení tohoto unijního nařízení (směrnice) je vytvoření mechanismů a systému pobídek s ohledem na potřebu zvýšení zájmu o energetickou účinnost mezi výrobci, projektanty, vykonavateli a investory. Jejím cílem je také konstituování tržních mechanismů k podpoře nárůstu energetické účinnosti v hospodářství. V Polsku připravovaná legislativa spolu se stanovenou povinností úspory 1% energie ročně (požadavek na redukci spotřeby energie ve výši 9% v 9. roce platnosti směrnice), by měla přinést radikální změnu poptávky po energeticky úsporném osvětlení.

Plánování a financování osvětlení v katastru obce

Otázky plánování a financování veřejného osvětlení v katastru obce budily již od samotného schválení Energetického zákona řadu kontroverzí při interpretaci jeho ustanovení. Analýza zákonných ustanovení spojených se státní samosprávou, stejně jako analýza energetického zákona, který určuje zásady formování státní politiky, však dává jednoznačnou odpověď. Plánování osvětlení veřejných prostranství a komunikací v katastru obce, stejně jako financování osvětlení, jež se v katastru obce nachází, je obligátní povinností obce. Tato povinnost se v souladu s čl. 18 odst. 3 Energetického zákona se netýká pouze dálnic a rychlostních komunikací ve smyslu předpisů o zpoplatněných dálnicích. Dále čl. 22 Energetického zákona stanoví, že pod pojmem pouličního osvětlení je třeba rozumět financování nákladů na elektrickou energii, kterou odeberou osvětlovací jednotky, a dále financování nákladů na jejich stavbu a údržbu. Z toho vyplývá, že tento pojem nezahrnuje jen financování nákladů na elektrickou energii, kterou spotřebovává osvětlovací instalace, ale rovněž náklady na stavbu a údržbu, to znamená na provozování osvětlovacích jednotek. V této souvislosti je nutné rovněž zohlednit fakt, zda si obec ponechá osvětlovací instalaci, kterou ve vlastní režii a vlastním nákladem vybudovala (zmodernizovala), nebo zda ji bezplatně předá energetické společnosti. Je známá řada případů právě takového bezplatného předání ve prospěch energetické společnosti. Dosti komplikovaná interpretace této důležité otázky vychází z výkladu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které kromě jiného poukazují na právní ustanovení čl. 49 občanského zákoníku. Vyplývá z nich, že bezplatné předání zařízení veřejného osvětlení ze strany obce ve prospěch energetické společnosti neosvobozuje obec od povinnosti hrazení finančních nákladů spojených s jejich modernizací a údržbou. Je tedy jasné, že financování osvětlení nezávisle na subjektu, který osvětlovacími zařízeními disponuje, je obligatorní povinností obce na základě platných právních předpisů. Bylo by obtížné určit nějaký jiný subjekt, na který by bylo možné tuto povinnost s ohledem na stávající právní úpravu přesunout. Je to tedy právě obec, která by se měla snažit o snížení nákladů spojených obecně řečeno s osvětlením, a současně by se měl její zájem zaměřit na energeticky účinná (úsporná) zařízení osvětlovací techniky).

Účel a rozsah budování osvětlovacích instalací

Pouliční osvětlení by mělo uživatelům v době bez denního světla (v noci) zajistit takovou úroveň viditelnosti, aby bylo možné udržet bezpečnost jízdy, pěší chůze a celkovou bezpečnost veřejnosti. Z technických i ekonomických důvodů není možné dosáhnout na komunikacích a jiných prostranstvích takové úrovně osvětlení, která by se blížila dennímu světlu. Z nutnosti jsou tedy úrovně intenzity osvětlení velmi nízké (maximálně několik desítek luxů) při velké nerovnoměrnosti osvětlení. Z důvodu nízké ostrosti vidění nejsou viditelné detaily objektů a snižuje se rovněž schopnost rozlišování barev. Objekty vidíme pouze díky kontrastu s pozadím. Na základě dlouholetých subjektivních výzkumů se statisty, které se prováděly v laboratořích i v exteriérech v mnoha zemích, byla určena kritéria a parametry osvětlení, které zajišťují podmínky viditelnosti nutné pro zachování bezpečnosti, a to i přes nesrovnatelně nižší úrovně osvětlení v porovnání s přirozeným denním světlem. Rozhodování v otázce osvětlení tedy závisí na stupni ohrožení bezpečnosti provozu v návaznosti na ekonomické faktory účelnosti osvětlení. Ohrožení bezpečnosti může vyplývat z hustého provozu vozidel, nebo ze spojení provozu vozidel a pohybu chodců na stejných komunikacích. Předpokládá se, že v hodinách bez denního světla musí být osvětlené:

Kromě výše uvedených hlavních případů existují rovněž specifická místa, a to jak v oblasti městské zástavby, tak v oblastech mimo město, která nemusí být osvětlená (např. ulice s nezpevněným povrchem v městské zástavbě) nebo naopak osvětlená být musí (např. na vesnicích úseky důležitých komunikací, vedoucí přes zastavěnou oblast). Podrobná doporučení v této věci uvádějí publikace, které se týkají otázek projektování silnic a ulic.

Složitá kritéria pro výběr osvětlení

Realizace investic v oblasti osvětlení vyžaduje provedení analýzy dvou hledisek:

U obou uvedených hledisek hraje zásadní roli správný výběr svítidel s energeticky účinnými světelnými zdroji, což má velký vliv na parametry a náklady na osvětlení. Rychlý technický pokrok a rozvoj světelných zdrojů, a spolu s tím i svítidel, nejlépe ilustruje skutečnost, že ještě donedávna se podobné investice realizovaly pomocí žárovkových nebo vysokotlakých rtuťových výbojek, viz úvod tohoto článku, kde je tato tématika podrobněji zpracovaná. Rozhodujícími činiteli jsou tedy:

Úkolem svítidla je správné nasměrování světelného toku ze světelného zdroje v souladu s potřebami osvětlované ulice, rozložení svítivosti světelného zdroje však není přizpůsobeno ke splnění těchto potřeb. Proto se ve svítidlech využívá k formování světelného svazku reflektor. Moderní techniké navrhování svítidel a materiály používané k výrobě reflektorů umožňují konstrukci svítidel, která jsou vhodná k osvětlování různých typů silničních komunikací. Druhým důležitým hlediskem je těsnost svítidla v části, která obsahuje světelný zdroj a reflektor. Svítidla by měla být dostatečně těsná, aby nedocházelo k rychlému znečištění reflektoru a světelného zdroje, v jehož důsledku se rychle snižuje světelný výkon. Čím větší nečistoty se na ulici vyskytují, tím by měl být vyšší stupeň krytí svítidla. Návrh požadavků, který byl zpracován na úrovni Evropské unie, uvádí pro venkovní svítidla minimální stupeň krytí IP54. Pro různé typy ulic existují různé požadavky na osvětlení. Aby mohla svítidla pouličního osvětlení tyto odlišné požadavky splnit, musí se také vzájemně různit svými technickými vlastnostmi a použitými světelnými zdroji. Co se týká požadavků na světelné zdroje pro venkovní použití, patří mezi nejdůležitější parametry:

Kritéria osvětlení

Úkolem silničního systému osvětlení je vytvoření příslušné úrovně zrakové spolehlivosti pro všechny uživatele dané komunikace, neboli zajištění možnosti průběžného zpracování a výběru části vizuální informace, která je nutná pro bezpečnost provozu. Tohoto stavu lze dosáhnout, pokud je zraková výkonnost a zrakový komfort dostatečný. Oba uvedené parametry podléhají vlivu třech kritérií osvětlení: úrovně osvětlení, rovnoměrnosti osvětlení a oslnění, mezi nimiž existuje v jisté míře vzájemná závislost.

Kritéria osvětlení a způsob řešení osvětlení komunikace závisejí na její funkci v rámci dopravního systému. Z ekonomických důvodů totiž není možné zajistit stejnou úroveň osvětlení na všech osvětlovaných komunikacích. O rozdílech rozhoduje intenzita silničního provozu, rychlost provozu a jeho druh, především s ohledem na určený výskyt chodců na komunikaci pro motorová vozidla, úroveň jasnosti v okolí komunikace (provozního prostoru). Výběr koncepce osvětlení u nově navržené nebo modernizované osvětlovací instalace by měl vycházet z analýzy nákladů a očekávaných technicko-ekonomických přínosů plánované akce a jeho výsledkem by mělo být racionální (optimální) projektové řešení. Není to v žádném případě lehký úkol, neboť je nutné hledat kompromis mezi tendencí k úspoře elektrické energie a snížení nákladů a nutností splnění požadavků na osvětlení. Dnes je již spojencem projektantů a investorů při realizaci racionálně řešených osvětlovacích systémů nová evropská norma PN-EN 13 201: 2007 „Osvětlení komunikací” (ČSN 13201 – Osvětlení pozemních komunikací). Požadavky prezentované v nové normě vyplývají z platné a světově uznávané praxe, a dále ze znalostí v oboru osvětlení. Tato aktuální norma obsahuje doporučení k realizaci osvětlovacích instalací, která umožňují nalezení optimálních technických řešení při co nejnižší spotřebě elektrické energie. Norma je odrazem filozofie energetické účinnosti, kterou Evropská unie nyní prosazuje. Záměrem Evropské unie v oblasti normalizace je tedy vytvoření souboru směrnic k projektování a realizaci osvětlovacích instalací, které umožňují nalezení optimálních řešení (technických a ekonomických), jež současně zajišťují uživatelům veřejných komunikací dobrou viditelnost v hodinách bez denního světla (v noci), zvyšují bezpečnost silničního provozu a jeho plynulost, a rovněž se podílejí na zvýšení obecné bezpečnosti občanů.

Ekonomická kritéria

Oprávněné minimalizace investičních a provozních nákladů na instalaci silničního osvětlení lze dosáhnout pomocí několika faktorů, které je nutné analyzovat jak ve fázi projektování a realizace, tak s ohledem na budoucí provozování instalace. Takovým faktorem je:

Stejného osvětlovacího efektu je možné dosáhnout pomocí různých řešení systému osvětlení, různého druhu výrobků osvětlovací techniky (svítidel, světelných zdrojů, podpěrných konstrukcí, elektrického a elektronického příslušenství), použitých v různých počtech a rozmístěných různým způsobem. Rozhodnutí o těchto otázkách by mělo padnout již ve fázi projektových výpočtů. Obvykle se nákup výrobků osvětlovací techniky a doplňkového vybavení provádí formou veřejné soutěže. Aktuální unijní legislativa vymáhá od členských států, aby do předpisů o veřejných zakázkách zavedly právní regulaci, která se týká nákupu zařízení s nejvyšší ekonomicky oprávněnou třídou energetické účinnosti a zohlednění kritéria maximální energetické účinnosti při předpokládané úrovni nákladů realizovaných investic. To znamená, že kromě vlastního přesvědčení o potřebě použití osvětlovací techniky s co nejlepším technicko-ekonomickým poměrem při realizaci dané investice v oblasti osvětlení, budou ještě navíc platit ustanovení právních předpisů ve správní oblasti.

Minimalizace instalovaného výkonu je obvykle základním krokem, který lze provést několika způsoby. Je třeba se snažit o použití přiměřených úrovní osvětlení při současném zajištění dobrých kvalitativních vlastností osvětlení. Citovaná norma PN-EN 13 201 (ČSN 13201 – Osvětlení pozemních komunikací) určuje dolní mezní hranice úrovně osvětlení, které zohledňují oprávněné zrakové potřeby uživatelů a tyto úrovně není rozumné podstatně překračovat. Z praxe vyplývá, že mnoho stávajících osvětlovacích instalací vykazuje značné, dokonce několikanásobné překročení úrovní osvětlení, které vyžaduje současná norma. Velký vliv na minimalizaci instalovaného výkonu má výběr světelného zdroje s co možná nejvyšší světelnou účinností. V současné době se obvykle používají vysokotlaké sodíkové nebo metalhalogenidové výbojky. Konečný výběr závisí na vlastnostech a určení osvětlovaného prostoru, kde může mít svůj význam také koeficient podání barev, barva světla nebo životnost. Tyto parametry mohou vyplývat z požadavků normy, z doplňkových architektonických potřeb nebo z estetických důvodů. V nejbližší době budou pravděpodobně z běžného užívání vyřazeny vysokotlaké rtuťové výbojky. Návrh unijních směrnic již tyto světelné zdroje nepřipouští k použití v nových osvětlovacích instalacích s ohledem na jejich nízkou energetickou účinnost.

Správně navržené a zrealizované osvětlení ztrácí bez vhodné údržby v průběhu času svoje vlastnosti. Bohužel se ještě stále poměrně zřídka setkáváme s vhodně zvolenými systémy údržby osvětlení. Zanedbání údržby však časem vede k nedostatečnému svícení a zhoršení parametrů, které již neodpovídají požadavkům, přestože by osvětlovací zařízení mělo tyto požadavky splňovat po celou dobu své životnosti. Proto je nutné určit hodnotu koeficientu zásob (koeficientu údržby) a systém údržby již ve fázi návrhu. Stanovení hodnoty koeficientu zásob a nalezení takového systému údržby, který zajistí co nejmenší provozní náklady při stavu osvětlení, jež splňuje určené požadavky na osvětlení, je zárukou snížení spotřeby elektrické energie.

Částečné využití instalovaného výkonu je možné prostřednictvím:

Toto kritérium se poprvé objevuje v mezinárodní normalizaci v rámci ustanovení nové evropské normy PN-EN 13 201: 2007 (ČSN 13201 – Osvětlení pozemních komunikací). O důležitosti kritéria částečného využití instalovaného výkonu se hovoří v preambuli normy: normativní požadavky pro osvětlované komunikace umožňují optimální a účinné využití elektrické energie. Požadavky této normy ukazují na možnost dodatečného snížení požadavků na úroveň osvětlení ve srovnání se základními požadavky, a to bez zásadního zhoršení užitkových parametrů. V nočních hodinách a v různých ročních obdobích, kdy se hodnoty parametrů určujících třídu osvětlení mohou měnit (zvláště jasnost okolí a intenzita provozu motorových vozidel), mohou platit jiné požadavky a doporučení pro osvětlení. V těchto případech je možné snížit úroveň osvětlení a díky tomu snížit spotřebu elektrické energie pod podmínkou, že budou splněny požadavky stanovené pro danou třídu. To znamená, že je např. nepřípustné vypínat každý druhý světelný zdroj, protože v takovém případě dojde ke zhoršení rovnoměrnosti osvětlení. Současně toto ustanovení již definitivně zavádí použití svítidel s regulátory výkonu. Podle současných zkušeností dosahují dodatečné úspory elektrické energie díky použití regulátorů výkonu cca 14%.

Čas svícení osvětlení mimo hodiny s denním světlem lze omezit prostřednictvím:

Zapínání a vypínání osvětlení by mělo probíhat současně na celém území města v souladu s dohodnutou a na lokální úrovni schválenou tabulkou – tzv. tabulka svícení. Tabulka svícení by měla odpovídat astronomickému kalendáři východů a západů slunce pro geografické souřadnice dané obce.

Druh povrchu komunikace je důležitým prvkem, který ovlivňuje kvalitu a energetickou náročnost osvětlení. Typické státní komunikace patří do kategorie šedých asfaltových silnic s velmi nízkým součinitelem odrazu (pod 0,2). Nedostatečná drsnost těchto povrchů způsobuje, že se směrovost světelného odrazu zásadně mění při změně stavu povrchu ze suchého na mokrý. Světlé povrchy komunikací se mohou ve srovnání s šedými povrchy podílet na velkém omezení instalovaného výkonu. Za předpokladu, že bude existovat reálná možnost záměny šedého štěrku, který se používá ke stavbě silničních povrchů, za štěrk světlý, potom bude pro vytvoření stejných úrovní osvětlení komunikace možné použít světelný tok ze světelných zdrojů snížený o cca 22%. Přechod k používání drsných světlých silničních povrchů s poměrně stabilními odrazovými vlastnostmi umožní v rámci státu dosáhnout dalších obrovských úspor elektrické energie.

Realizace racionálního osvětlení silnic a ulic

Od začátku devadesátých let 20. století se spolu s návratem tržního hospodářství začalo ve Střední Evropě diskutovat na téma snížení energetické náročnosti pouličního osvětlení. Postupně a v různou dobu začala některá města a obce modernizovat pouliční osvětlení, které se nacházelo v jejich správním obvodu. Ačkoliv byly tyto investice velmi četné, zůstává problém modernizace osvětlení silnic a ulic v polských městech a obcích stále aktuální.

Modernizace byly v převážné většině zaměřené především na výměnu svítidel a světelných zdrojů za energeticky úsporné, obvykle na stávajících sloupech bez narušení jejich geometrie. Základním předpokladem bylo splnit podle možností požadavky na osvětlení zakotvené v tehdy platných normativních dokumentech o osvětlení, zlepšení kvality osvětlení a minimalizace příkonu.

Při této příležitosti se jakoby okrajově prověřovala doba provozu osvětlení a od roku 2001 se stále častěji začala využívat svítidla vybavená regulátory výkonu. Základním světelným zdrojem se staly vysokotlaké sodíkové výbojky. Provedené modernizace s využitím sodíkových výbojek umožnily snížit příkon instalovaných svítidel průměrně v rozmezí 40 – 60 % ve srovnání s příkonem před modernizací.

Zrealizované modernizace se týkaly osvětlení vozovek s velmi nízkými součiniteli odrazu bez ohledu na možnost výměny povrchu vozovek za světlejší.

Racionálně provedená modernizace zajišťuje.

  1. zásadní snížení spotřeby elektrické energie,
  2. splnění technických požadavků určených v normě PN-EN 13 201: 2007 (ČSN 13201 – Osvětlení pozemních komunikací),
  3. zvýšení bezpečnosti silničního provozu,
  4. snížení nákladů na údržbu,
  5. dosažení požadovaného komfortu osvětlení pro uživatele komunikací a zlepšení estetického dojmu,
  6. splnění požadavků v oblasti ochrany životního prostředí, které jsou obsažené v unijních nařízeních (Směrnice 2005/32/ES a 2006/32/ES).

Výsledky modernizace osvětlení v několika polských městech jsou uvedeny v Tabulkách 1 a 2. Byla použita tři města velice odlišné velikosti pro případnou možnost srovnání a hodnocení podobností či rozdílů v modernizacích pouličního osvětlení, provedených v jejich katastru. Ve všech městech byla modernizace osvětlení provedená po jeho inventarizaci, s níže uvedenými předpoklady:

Prognózy

Z dnešní perspektivy je zřejmé, že branže osvětlovací techniky a oborové organizace relativně dobře propagovaly energeticky úsporná řešení v rámci investic do osvětlení, jejichž realizátory byly především místní samosprávy, ale také energetické společnosti, které působily ve prospěch jednotek místní samosprávy či jejich jménem. Aktuální dodatečné povinnosti obsažené v unijních dokumentech, budou ještě více motivovat orgány místní samosprávy (hlavní investoři pouličního osvětlení) k dalším činnostem ve prospěch energeticky úsporných řešení.

Přesně formulované požadavky obsažené v normalizačních dokumentech, především v PN-EN 13 201: 2007 (ČSN 13201 – Osvětlení pozemních komunikací), nová právní řešení (unijní směrnice, zákon, nařízení, regulační a institucionální nástroje) otevírají další nové možnosti směřující ke zvýšení energetické účinnosti modernizovaných či nových osvětlovacích instalací. Jejich záměrem je posílit zájem investorů o racionální využívání elektrické energie určené na osvětlení.

(1) - Kjótský protokol je doplněním Rámcové úmluvy Organizace spojených národů, která se týká klimatických změn (United Nations Framework Convention on Climate Change) a současně mezinárodní dohodou ve věci globálního oteplování. Tento protokol je výsledkem jednání na konferenci v Kjótu v prosinci 1997. Traktát vešel v platnost 16. února 2005, tři měsíce poté, co jej dne 18. listopadu 2004 ratifikovalo Rusko.

 

Stanisław Pieniążek

ELGO Lighting Industries S.A.

Články

Naše nabídka