Základní pojmy a jednotky světelnétechniky.
Základní veličiny používané v rámci osvětlení jsou:

Světelný tok [lm].
Svítivost [cd].
Intenzita osvětlení [lx].
Jas [cd/m2].
Je fotometrická veličina odvozená od energetického toku na základě hodnocení vyzařování pomocí spotřebiče, jehož relativní spektrální citlivost odpovídá spektrální citlivosti oka přizpůsobeného jasnosti,
kde:
Km - 683 lm/W – fotometrický ekvivalent vyzařování pro fotopové vidění,
Φℓ,λ- spektrální rozložení vyzařovacího výkonu (energetického toku – vydávaný výkon, přenášený ve formě vyzařování),
Vλ - relativní světelná účinnost monochromatického záření.
λ - délka elektromagnetické vlny.
Světelný tok je tedy celkové množství světla vyzářené (emitované) daným světelným zdrojem.
(v daném směru (C,γ)) bodového světelného zdroje nebo plošného prvku nebodového světelného zdroje
– jde o poměr základního světelného toku dΦ v nekonečně malém prostorovém úhlu, který zahrnuje daný směr, k prostorovému úhlu dω tohoto kuželu.
Svítivost je tedy úhlová hustota světelného toku neboli množství světla, které vychází z daného světelného zdroje či svítidla v určeném směru.
(v daném bodě P povrchu nebo v daném směru (C,γ))
– jde o poměr základní svítivosti I(C,γ) v daném směru základního pole dS, které obklopuje daný bod P, ke zdánlivému povrchu pole dS, viditelného z určeného směru.
Jas je tedy povrchová hustota svítivosti v určeném směru neboli množství světla vysílané z daného povrchu. Jas je pojem, který charakterizuje jak světelné zdroje, tak osvětlované povrchy. Je konstantní nezávisle na stavu adaptace zraku, zatímco vnímání zářivosti daného objektu je proměnlivé. Stejný svítící objekt viděný za dne se zdá být méně zářivý než při nočním pozorování(jas je stejný).
(v daném bodě P povrchu)
Jde o poměr základního světelného toku dΦ dopadajícího na základní povrch dS, který obsahuje daný bod P, k hodnotě tohoto základního povrchu.
Intenzita osvětlení je tedy povrchová hustota světelného toku neboli množství světla dopadající na daný povrch.